České Švýcarsko

České Švýcarsko

Baťoh – mám, foťák, baterky nabité, objektivy, dálková spoušť, SD karty, oblečení, skicák na dlouhé chvíle, knížku, nějaké to jídlo, pití a dobroty, vypadá to že mám vše a jooo ještě stativ tak teď‘ už se můžu vydat na cestu.

Sotva jsem vylezl ven, tak jsem dostal nový nápad, jít k vodě protože bylo strašné horko.

Nevzdal jsem to a přesto že ze mě začala téct jak z horského potůčku, stejně jsem pokračoval dal ve své cestě .

Cesta vlakem do Děčína byla od začátku velmi zábavná, teda aspoň z mého pohledu. Přišlo mi vtipné jak si cestující každou chvíli prohazovali místa z důvodu toho že neměli rezervaci, můj případ to naštěstí nebyl protože jsem obsadil místo bez rezervace tudíž jsem se jen mlčky usmíval. Jak by řekl můj kamarád Břeťa “ to ses celý ty Pavle, tobě stačí se jen usmívat, nic neříkat a přesto dělat dobry dojem „.

V Děčíně jsem přestoupil na autobus který na mě čekal na autobusovém nádraží téměř za rohem, z vlakového nádraží jsem šel přes cestu, poté se dal do leva přešel přes potůček a na konci ulice zase v levo. Po několika metrech jsem odbočil znovu v levo prošel kolem parku k Albertu kde se nacházelo již zmiňované nádraží. Kdyby se náhodou stalo, že by se někdo ztratil a autobus nestihl park je ideální na čekání a uschování se před horkem.

Zdejší řidiči mají bláznivý smysl pro humor, když jsem se konečně dostal do autobusu a oznámil půvabné řidičce směr mé jízdy tak mi s kamenným výrazem řekla ze tam nejede, bohužel měla smůlu v tom že na mě zkoušela stejný fórek co na pána přede mnou, tak jsem ji oplatil stejnou mincí, zasmáli jsme se a já si našel místo v autobuse. Po chvilce jsem byl znovu zaskočen protože jsem zjistil že autobus zastavuje i u vlakového nádraží na zastávce číslo 2, no co už aspoň jsem se prošel, sedl si v parku a koupil si pití. Jak jsme projížděli Děčínem, začal jsem litovat toho že jsem nevyrazil dřív, protože samotný Děčín stojí taky za prohlídku, no hold to napravím jindy.

DSC_7363 3:24:2018.jpg

Na zastávce Hřensko nábřeží jsem vystoupil a dal se po žlutě značené cestě která byla nedaleko. Cesta byla strmá a kroužila se jak jen to bylo možné ale na oplátku nabízela pastvu pro oči v podobě vyhlídek a skal různých tvaru a velikostí, bylo náročné se držet žluté značky protože různé cestičky vedli hloub a hloub do lesa a zdejší lesy přímo žadoní o průzkum. Po několika kilometrech jsem došel k Janovské rozhledně která měří 348m je z ní báječná vyhlídka na Labské údolí, Stříbrné  stěny, Gabrielinu stezku a spoustu dalších zajímavých míst. Na rozhledně jsem se bohužel zdržel jen chvilku protože mě z ní vyhnal nevítaný příchod bouřky který jsem musel přečkat v lese pod korunami stromu. Nepřízeň počasí mi kazila mé vyhlídky na foceni, ovšem náladu jsem měl stále dobrou protože to k výletu proste patří.

Asi za hodinku přestalo pršet tak jsem se vydal dal po zelené směr Janovský vrch od rozhledny to jsou 2km. Cestou jsem ve vesnici narazil na velmi zajímavý plot, zajímavý byl tím, že na vrcholcích latěk byli hrníčky různých druhu a velikosti, udělal jsem si par fotek a pokračoval v cestě .

DSC_7605 3:24:2018.jpg

Na vyhlídku jsem dorazil něco před devátou hodinou, po dešti stála vyhlídka opravdu za to, stoupající para z lesů , zapadající slunce , proste nádhera. Chvilku jsem spočnul, udělal pár fotek a vydal se dal. Dorazil jsem k rozcestníku po kterém jsem se dal po červené značce ke Třem pramenům, cestu jsem si o kousek prodloužil protože jsem odbočil na lesní stezku v domnění že jdu správně, když jsem se prodíral lesem kde se cesta větvila do houští, došlo mi že jsem nejspíš spatně odbočil , stačilo jít jen podél cesty a držet se červené značky, ale po tmě se člověk lehko ztratí.

Cesta byla příjemná a nijak extra náročná, u Tři pramenů je příjemné odpočivadlo kam jsem dorazil kolem půl jedenácté. Na odpočivadle jsem se usadil na delší přestávku, za zvuku padajících kapek z listu na list a cvrlikaní cvrčka který doprovázel šum lesa jsem začal usínat. Kolem jedné hodiny mě vzbudilo podivné praskání větví v lese, poté se ozvalo jelení houkaní, to mě donutilo zbystřit. Houkání trvalo asi půlhodiny a potom zmizelo v holuby lesa. Před pátou začalo svítat tak jsem posnídal, jelikož jsem byl promrzlý pokračoval jsem směr Pravčická brána svižným tempem. Výstup byl snadný, cesta byla udržována správci parku, jen toho písku na cestě by mohlo být min, jelikož jsem ho měl v botách tolik že bych z něj vytvořil hřiště na beach volejbal.

DSC_7766 3:24:2018.jpg

Příroda byla nádherná, to že bylo po dešti tomu dodávalo ještě jisté kouzlo. Bohužel úplně na vrchol jsem se nedostal, vrátnice na Pravčickou bránu otevírá až od deseti hodin, našel jsem si tedy jiné zajímavé místo kousek pod ní, kde byl také nádherný výhled na východ slunce který jsem chtěl stihnout. Nechtělo se mi ani pryč ale po par fotkách jsem zabalil vybavení a šupem z kopce dolu do Hřenska na autobus odjíždějící v 8h.

Výlet byl dobrý i přes deštivé počasí jen mě mrzelo že jsem se nedostal na Pravčickou bránu, příště ji ale navštívím společně s dalšími místy.