Pustevny jejíma očima

DSCF0012 (kopie).jpg

Náš další přece jen menší výlet, který jsme podnikli, o prvním březnovém víkendu byl jasný, zas a znovu po roce na naše oblíbené Pustevny. Tentokrát jsme byli rádi, že s přítelem budeme mít společnost a to dobrého kamaráda Honzu. Rozhodli jsme se, že vyrazíme brzy ráno z Bystřice pod Hostýnem do Rožnova pod Radhoštěm vlakem, kde jsme si dali sraz s Honzou, který přijel autem z Jičína. Odtud už jenom poslední ulehčení
trasy a to, autobusem, který nás vyvezl na horu na Pustevny.
Jako nejvíc nás zajímalo se podívat na nově otevřenou Valašskou stezku, aneb vyhlídku v korunách stromů. Stezka se nachází 300 metrů od Pusteven, směrem k horní stanici lanovky. Je dlouhá 610 metrů a součástí je i himalájský chodník, samotná věž nebo skywalk. Himalájský chodník je 135 metrů dlouhý, úzký a když po něm jdete tak se hodně hýbe. Pro někoho to může být i nepříjemné, ale za podívanou to stojí vyzkoušet. Nejvíc zajímavý byl pro mně skywalk. Zajímavý tím, že je skleněný a můžete tak vidět jak kolem sebe před sebe tak i pod sebe. Je to skvělá podívaná. Povolený počet osob je pouze 5, ale tím jak to není moc velké, mi to přijde i dost.

DSCF0040 (kopie).jpg

Samotná věž má 22 metrů a rozhled je opravdu velký. Nejvyšší bod je 1099 m.n.m. Stezka ještě není úplně komplet hotová, již brzy tam má být trampolína a hvězdná obloha. Vstup na stezku je 200 korun.
Po projití celé stezky jsme se vydali na velmi oblíbenou sochu Radegast, která je od stezky vzdálena 1,5 kilometru. Najdete tu asi největší počet turistů. U sochy je obchůdek s jídlem a pitím, který je pořád naplněn velkým počtem lidí. Každoročně tady najdete i ledové sochy na různá témata, tento rok jste mohli vidět draka, prince, princeznu a hrad.
Od Radegastu jsme se vydali dál na sousoší Cyrila a Metoděje, kde můžete vidět i kapličku Cyrila a Metoděje a vysílač. Kaple bývá považována za křesťanský chrám. Zvonice kaple je využívána jako rozhledna, ale je zpoplatněna a zaplatíte kolem 5 korun. Můžete si tu koupit různé suvenýry,
pohlednice nebo turistické známky. U kaple najdete sjezdovku, po které jsme si zkrátili cestu, vydali se zpět do Rožnova pod Radhoštěm
na vlakové nádraží. Pěšky je to docela kus cesty, ale stojí to za super výlet. Je to kolem 18 km. Na zakončení výletu jsme si zajeli do Valašského Meziříčí na doporučení Honzy na burger do Papa Burgru & Grillu. Zase můžu říct, byl vynikající. Tak to byl náš sobotní výlet na Pustevnách.

DSCF0037 (kopie).jpg

Itálie jejíma očima.

Naši první dovolenou v roce 2019, jsme si s přítelem Pavlem vybrali už v listopadu, kdy nám padly do oka levné letenky směr Milano, a tak jsme si řekli, proč nevyrazit na fajn dovolenou do Itálie. Letěli jsme leteckou společností Ryanair z letiště Leoše Janáčka z Ostravy. Den před odletem přijel přítel ke mně domů na Moravu, kde jsme měli lepší spojení na vlak do Ostravy, abychom tak měli více času strávit v Ostravě.
Hned ráno nemohlo začít líp než skvělým pobavením se na účet mého přítele. Tak jako vždy si chcete dát večer před odjezdem nabít telefon, aby bylo všechno v pořádku a mohli jste klidně ráno vyrazit?
Takhle to bylo i u nás. Až na to, že když jsme dorazili na vlakové nádraží a čekali na vlak, přítel vytáhl mobil a na mobilu bylo slabých pár procent baterie. Přiznal se, že si zapomněl dát mobil na nabíječku, i když mobil i nabíječka ležely vedle sebe na zemi. To mě na tolik pobavilo, že jsem nemohla jinak než se začít opravdu hrozně smát. On se obrnil tím, že je v naprostém klidu, že ve vlaku budou určitě více než dvě zásuvky na nabíjení. Když jsme přišli do kupé, kde jsme měli předem koupené jízdenky a místa k sezení. Ptám se:“ Proč si teda nedáš nabít ten telefon?“ Otočil se na mě a jen se ušklíbl. A mě bylo jasné, že v kupé žádné zásuvky nejsou. Kdyby nebylo plné kupé lidí, tak nevím jak zabráním svému smíchu. Jak líp začít dovolenou než takhle.
Po příjezdu do Ostravy jsme se chtěli podívat ještě po okolí. Měli jsme spoustu času, než nám jel vlak na letiště. Využili jsme to tak, že jsme sedli na tramvaj a jeli se podívat do staré továrenské oblasti tzv. Dolní oblast Vítkovice. DSCF0007 (kopie).jpg
Dolní Vítkovice, jsou národní kulturní památkou a nacházejí se opravdu poblíž centra Ostravy. Oblast je rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren. Nachází se tu i kavárna, prostor pro připomenutí
historie nebo vyhlídková terasa. Sama jsem byla překvapená a myslím, že je to super podívaná.

Teď už nás, čekalo zpět vyrazit na hlavní nádraží a odtud směr Mošnov, Ostrava Airport. Letiště je opravdu maličké, takže se nikde ztratit nemůžete. Odbavení šlo rychle a bez žádných problémů.
Letadlo bylo přistaveno a tak nezbývalo nic jiného než vzlétnout. V letadle jsme měli příjemnou paní, co seděla vedle nás a byla s ní ohromná sranda. Po příletu do Bergama, kde je místní letiště, jsme byli mile překvapeni, že u hlavní budovy jsou přistaveny autobusy. Tudíž hned se vás řidiči ptají a nabízejí cestu směr Milano. Ceny všech autobusů jsou stejné, na osobu je to 5 euro a jede se asi hodinku. Myslím, že je to hrozně fajn a málo kde se tohle opravdu najde. V samotném centru Milana jsme se orientovali vskutku velmi dobře, nebo co budu povídat hlavně přítel. Neznám nikoho jiného, co by se dokázal tak skvěle orientovat jako on. Po příjezdu jsme se
vydali do budovy metra a zároveň hlavního nádraží, kde jsme si koupili lístek na metro na 10 jízd, které vyjde opravdu nejvýhodněji. Samotné metro v Itálii má 4 linky, které jsou červená, zelená, žlutá a fialová. My tedy jezdili jenom po zelený nebo červený. V samotném metru se jde skvěle orientovat. Do metra musíte mít u sebe jízdenku, kterou musíte projít přes turniket a zase si ji zpět vzít. To samé musíte udělat, i když se chcete vrátit z metra ven. Myslím, že to mají vymyšleno dobře.

DSCF0365.jpg

Ubytování jsme měli zarezervované, už z domu, kde jsme si vybrali menší hotel za super peníze. V ceně jsme měli i snídani a večeři, což bylo skvělé k ochutnání italské kuchyně. Po příchodu na hotel jsme měli příjemnou domluvu na recepci a mohli se konečně po celém dni dostat na pokoj. Pokoj byl úplně ideální, když ho chcete opravdu jen na přespání. A poznat tak co
nejvíce z okolí Itálie. Večer jsme využili možnosti už konečně teplého jídla a pití. Tím jsme to završili, vyrazili na pokoj, kde jsme si dali sprchu a šli spát. Ráno nás čekala brzká cesta směr Benátky.

Cestu do Benátek jsme vybírali ze dvou možností, buď jet vlakem, nebo autobusem. Nakonec jsme si vybrali Flixbus, který jezdil opravdu každou chvilku a přivezl nás skoro až do centra. Bylo to i pohodlnější, jelo jen pár lidí, a jelikož bylo vskutku brzo ráno, tak všichni v autobuse spali. Samotná
cesta trvá asi 3 hodiny. Takže je fajn, že se ještě můžete vyspat nebo si pustit film, jako jsme to udělali my a zároveň mohli dobít i macbook nebo telefony. Jelikož jsme jeli do Benátek v lednu, tak jsme měli výhodu, že nikde není spousta turistů a je v městě celkem klid. Jen je zase nevýhoda, že je všude voda, tak je i větší zima.

DSCF0091 (kopie).jpg
Hlavními dopravními tepnami jsou v Benátkách kanály. Největším kanálem je samozřejmě hlavní ze všech zdejších kanálů Canal Grande. Rozdělující historické centrum Benátek. Je dlouhý 4 kilometry a
je korytem řeky Brenty. Právě do tohohle kanálu se vlévá skoro 50 menších, které jsou obvykle 4 až 5 metrů široké a mohou se v nich pohybovat pouze gondoly. Gondoly jsou samy o sobě krásné, jen jsou
opravdu dražší, takže je asi lepší jet ve více lidech. Projížďka stojí 100 euro na 35 minut. Kromě nich jsou však ve městě také ulice a pěší uličky a je možné se procházet pěšky. Těch uliček je opravdu nespočet a jsou tak úzké, že je opravdu lepší si to projít buď hned brzy ráno, nebo zase více k večeru.
Jelikož je všude spousta lidí, tak se zbytečně zdržujete a není to nic příjemného. Benátky jakožto město na vodě, je velmi turisticky žádané.
Co můžete vidět je, krásnou architekturu jakožto benátské paláce postavené v gotickém, barokním či renesančním stylu. Spoustu chrámů, bazilik, náměstí, paláců a dalších úchvatných památek. Unikátní
stavbou je také komplex loděnic, názvem Arsenal rozkládající se kolem velkého doku. Těch lodí je všude mnoho. Na některých, které slouží jako doprava čerstvého ovoce, zeleniny nebo mořských plodů si můžete i něco zakoupit. Jinak je všude spousta kaváren nebo restaurací. Na co, ale nemůžu zapomenout a zmínit, je nespočet obchodů a krámů s benátskými karnevalovými maskami. Když už tam jednou jste, tak asi stojí za to si nějakou opravdu na památku koupit, jelikož takovou už nikde neuvidíte. Nás teď mrzí, že jsme si žádnou nedovezly. Po dni stráveném v Benátkách, musím uznat, že město je opravdu krásné a má své kouzlo. Večer jsme se zpět vrátili směr Milano.
DSCF0051 (kopie).jpgDalší den už jsme se rozhodli zůstat v samotném Milánu.
První na co jsme se chtěli podívat, byla známá Katedrála Narození Panny Marie. Italsky Duomo di Milano, která se nachází v severoitalské Lombardii. Tato katedrála je 5. největší na světě. Můžu říct, že je opravdu obří. Zajímavou možnost a zážitek umožňuje návštěva střechy katedrály. Jde na ni vyjít buď pěšky, po schodišti nebo výtahem. Výtah je, ale zpoplatněn a cena vyjde asi kolem 10 euro. Kolem katedrály je opravdu docela rušno, všude spousta lidí, pořád Vám někdo něco nabízí a k tomu
ještě velký počet holubů. Takže je potřeba se docela obrnit. Poblíž katedrály je i velmi krásná Galerie Viktora Emanuela II. Tato galerie je architektonickým skvostem. Je jedna z nejslavnějších nákupních pasáží v Itálii. Její přízemí je lemováno luxusními obchody. Jako značky Versace, Prada nebo Louis Vuitton. Své místo tu, ale mají i kavárny a restaurace. V galerii můžete vidět dvojčata Romula a Rema, představující Řím, lilii představující Florencii nebo býka, představující Turín.

Dále nás lákalo se podívat na jeden z nejkrásnějších hradů v Itálii a to Castello Sforzesco. K hradu se dá dostat po ulici Via Dante směrem od centra. V současné době je ulice obohacena spoustou kaváren a restaurací. Před hradem můžete vidět i krásnou fontánu Fontana di Piazza Castello.
Castello Sforzesco tvoří kromě paláců, mohutné obranné zdi zdobené cimbuřím, věže, vnitřní dvory i rozsáhlý park tzv. Parco Sempione, upravený ve stylu anglické zahrady, kde lidé tráví svůj volný čas.
V parku se nachází i vyhlídková věž a jde z parku vidět na Vítězný oblouk Arco della Pace. Jen když se chcete podívat k Vítěznému oblouku blíž, bohužel to musíte obejít. Nejde se dostat přímo z parku.

A jelikož už jsme jednou v Miláně ve městě módy, tak stojí za to navštívit několik obchodů a udělat si příjemnou radost. Ještě když, jsme letěli v lednu a jsou všude velké slevy. Nemohli jsme si ujít i místní čokoládovnu a nezkusit tak italskou čokoládu. Byla ohromná. Pak už jsme si užívali večerního města, italské atmosféry a zkoumali, kde jaké uličky.
Poslední den v Itálii jsme chtěli ještě navštívit zajímavé místo, před odjezdem na letiště. Nemohli jsme si nechat ujít dvě budovy nazývané Bosco Verticale . Tyto budovy jsou zajímavé tím, že na každém balkonu rostou desítky rostlin či stromů, které jsou rozmístěny podle toho, jak jsou odolné větru, vlhkosti či světlu. Celkově na obou budovách se nachází více než 20 000 rostlin a stromů. DSCF0279.jpgBudovy získaly myšlenku postavit, aby přispívaly ke snižování znečištění ovzduší ve městě.

Poslední chvíle v Itálii nás lákali ještě nakoupit nějaké balíčky se sladkostmi, které bychom přivezli domů na ochutnání. Pak už jenom vybrat autobus směr Bergamo a odjet na letiště, kde už zbývalo jen
odbavení a nastoupit do letadla. Itálii jsem si zamilovala a musím říct, že se mi hodně těžko odjíždělo. A tak doufám, že se zase brzy
vrátíme. Taková byla naše dovolená, strávená v Miláně a v Benátkách.