ŠPANĚLSKO jejíma očima

IMG_3381.jpg

První letní dovolenou jsme odstartovali směr Španělsko Malaga.

Už jako malá, jsem měla velký sen se podívat do Španělska. Lákalo mě poznat tuhle krásnou zemi, různých tradic, jídla a tance. Když přišla otázka, kam bychom se mohli v létě podívat, vycestovat a poznat další kout jiné země, odpověď byla jasná „ŠPANĚLSKO“.

Už na začátku roku, jsme začali plánovat naši první dovolenou a nemohli se dočkat léta. Musím přiznat, že přítel naplánoval skoro celou dovolenou úplně sám a já mu dávám obrovský obdiv, jak to všechno dokonale zvládl. Mám to velké štěstí, že ho mám a opravdu se nemusela skoro o nic starat.

  1. den

Odlet z Prahy ­­směr Španělsko Malaga 17. Července 2018

Na letiště Václava Havla jsme přijeli o dvě hodiny dřív, abychom měli čas. Mohlo by totiž nastat, že přijde panika, protože já ještě nikdy neměla to štěstí letět a přítel letěl jen jednou, takže velké zkušenosti jsme neměli. Nakonec všechno probíhalo klidně a podle plánu. Měli jsme každý svůj batoh a menší příruční zavazadlo. Do kterého se kupodivu vlezlo oblečení pro oba. Samozřejmě jsem větší část kufru zabírala já.

Brali jsme sebou i nůž, který si chtěl přítel vzít. Když jsme se dívali na internetu na stránky letecké společnosti, neměl být žádný problém. Na odbavení zavazadla jsme se bavili s pánem a říkal, že kufr by měl v pořádku projít. Problém nastal, když jsme šli na odbavení a kontrolu věcí. Kdy nám paní oznámila, že kufr musí jít okamžitě na odbavení, že nůž vlastně už nesmí za brány. I když jsme říkali, že bychom dali kufr do podpalubí. Nepodařilo se. Bohužel nebyl čas na přemýšlení, tak jsme rychle kufr šli odbavit. Nejhorší bylo, že jsme měli opravdu malý příruční kufr, který byl ještě menší než dané rozměry a i tak jsme zaplatili 1300 Kč.

Sama paní nám říkala, že bohužel to tam mají špatně napsané.

Let byl bez problémů a my přiletěli přesně na čas na letiště do Malagy. Na letišti nás zpozdilo čekání na kufr, kde jsme museli čekat skoro přes hodinu. Nakonec jsme se dočkali a následovala další část plánu vyzvednout si auto v autopůjčovně „DEL PASO“.

Problém byl, že do půjčovny to bylo asi 1,5 km. Nejdřív jsme chtěli, že půjdeme pěšky. Jenže jsme se pořádně nemohli ani orientovat na letišti, tak jsme jeli dvě zastávky autobusem, kde jeden lístek stál 3 eura. Dorazili jsme do půjčovny a bylo příšerné horko a spousta lidí, kteří taktéž čekali na půjčení auta. Byla udělaná rezervace na auto Fiat panda, ale dali nám nakonec úplně jiné auto a to Fiat 500. Nevadilo nám to, byl to takový malý brouk. Auto jsme měli, a tak jsme mohli vyrazit.

První naše zastávka byla do obchodu Lidl. Kde jsme nakoupili víc jídla na pár dní. Hlavně jídla, která dlouho vydrží. Řekli jsme si, že za tu dobu co budeme ve Španělsku, ochutnáme co nejvíce jídel a zkusíme pokaždé něco jiného. I když je to jen z obchodů a ne z restaurací.

Následovalo vybrat nějakou pláž u moře. Bylo jich víc, než jsem si myslela.

Auto jsme zaparkovali na parkovišti, kousek od hotelu PUENTE REAL. Kde jsme našli opravdu dobré místo na parkování, jelikož parkoviště bylo neplacené a měli jsme auto dál od hlavní cesty, takže byl i docela klid.

Dorazili jsme na pláž a byl to ten nejskvělejší pocit po celém dnu si lehnout do písku otevřít si dvě piva a zahájit tak naši dovolenou.

DSCF0009 7:28:2018.jpg

  1. den

První noc a zároveň druhý den ve Španělsku.

První noc strávená v autě nebyla tak zlá, jak jsem si myslela, jen přijít na to jak si co nejlépe lehnout a usídlit, stálo opravdu za to. Jelikož jsme s přítelem takoví drobci, máme docela výhodu, že se vlezeme všude. Proto nám stačí i jeden spacák, do kterého se vlezeme spolu kdekoliv a ušetříme tak i místa na tahání dvou spacáků. Jenomže teď jsme měli už i my problém se vejít do fiatka 500. Jelikož je to opravdu malé auto a prostoru v něm moc není. Nejdřív jsme se rozhodli, že se zkusíme vejít oba na zadní sedačky. Šance byla po chvilce trápení a zároveň srandy mizivá. Nešlo to, už jsem byla naštvaná, že jsme opravdu strašně v tísnivém prostoru, tak jsem poslala svou milovanou polovičku dopředu, aby nám pootevřel okna, že se v autě nedalo moc dýchat. Využila jsem situace a usídlila jsem se na zadních sedadlech sama. S tím, že jsem mu vzala nafukovací polštářek, který jsme měli jenom jeden a zároveň i tak deku, kterou jsem se přikryla. Nezbylo mu nic jiného než se usídlit na předních dvou sedadlech. Naštěstí říkal výhodou je, že ruční brzda není tak vysoko a dá se uvelebit.

DSCF0090 7:28:2018.jpg

I tak jsem byla ráno docela rozlámaná a snažila jsem se ho přemluvit, ať si vezmeme na některé dny ubytování. I když jsem věděla, že šance bude nulová. Jelikož jsme byli domluvení, že budeme přespávat v autě.

Jak nejlíp začít den, než tím se pořádně nasnídat. Posnídali jsme vafle s marmeládou, kterou jsme si den předtím koupili a nemohli se pořádně rozhodnout, kterou vezmeme, jelikož výběr byl velký. Nakonec jsme si vzali jablečnou, která nám chutnala jako typická přesnídávka.

Po snídani, jsme byly rozhodnutí, že vyrazíme na pláž. Jen co si malinko projdeme město. Ze začátku jsme byli docela zklamaní, že nikde nic velice není. Všude jen luxusní hotely a restaurace. A tak jsme se rozhodli podívat více do středu města. Jak jsme se procházeli kolem pláže, narazili jsme na schody, které vedly do vrchu do města. Procházeli jsme různými uličkami a nacházeli už tak víc a víc možností výhledu z různých staveb.

DSCF0111 7:28:2018.jpg

Po projití většiny části města a pobřeží, kdy už se blížilo k večeru, byla jako nejlepší myšlenka vrátit se, zpět na pláž. Našli jsme si místo na pláži a šli do moře. Moře bylo ledové, ale i tak jsme se koupali a osvěžili se. Pak už jsme se jen váleli v písku a pozorovali lidi okolo nás, docela nás překvapilo, jak se začalo stmívat a na pláž přišli, starší páni a vytáhli obří pruty na, které začali chytat. Myslím, že chytaly sardinky.

DSCF0017 7:28:2018.jpg

Čekali jsme, než na pláži skoro nikdo nebude abychom, si mohli dát sprchu. Pořádně se umýt od soli a písku. Voda byla docela studená, ale zas nás to tak nakoplo, že se nám nechtělo pak ani spát. Naštěstí noc byla teplá.

  1. den

Druhá noc a třetí den ve Španělsku.

Už jsem si začala zvykat na malý prostor kolem mě v autě a už mi to tak ani nijak zvlášť nevadilo. Ráno jsme se probudili tak nějak zároveň. Sluníčko už svítilo, kolem běhali lidi a všude na palmách seděli papoušci. Takové to krásné probuzení do nového dne. Ráno jsme si zpříjemnili tím, že jsme si pustili písničky, snídali a rozmýšleli, co budeme dneska podnikat. Chtěli jsme se podívat na přístav, který byl až úplně na druhé straně a na konci pláží. Vyrazili jsme hned ráno, bylo šílený vedro a my se rozhodli jít částečně po pláži a částečně v moři. Během toho jsme se dívali na různé dárečky, co bychom mohli přivést domů.

Různě po plážích jsou vyrobené z písku tvary zvířat, hradů nebo známých postav. Některé jsou už opravdu hodně promyšlené a dají hodně práce a času.

DSCF0149 7:28:2018.jpg

Přístav byl krásný. Velké spíš obří kameny na, kterých jsem si musela udělat fotku a kolem dokola nespočet lodí, které tam jen byly zakotvené nebo se i některé opravovaly. Udělaly jsme si fotky a vydali se zpět. Po cestě jsme narazili na skálu, ve které bylo nespočet holubů a koček. Všude tam pobíhaly kočky mraky koček. Jen my jsme jich napočítali přes třicet.

Po cestě zpět jsme šli pomalu, hodně nás už bolely nohy, nezdá se to, ale je to docela dálka a k tomu velký vedro, dávali jsme si časté pauzy. Líbilo se nám, že sem tam na pláži bylo místo, kde byly palmy a kolem dokola tráva. Kde se dalo odpočinout a my se tak mohli vyhnout slunku. Několikrát jsme toho využili.

DSCF0374 7:28:2018.jpg

Vrátili jsme se k autu a odpočinuli si, měli jsme plán jít udělat fotky na pláž. Jelikož už zítra jsme chtěli vyrazit o kus dál.

Na pláži jsme se vyblbli a udělali nespočet fotek a videí. Myslím, že kdyby nás někdo sledoval, opravdu po celou dobu hodně by se zasmál. Zjistila jsem, že udělat fotku, aby byla podle představ, není jen tak. Z tohohle večera mám asi ty nejskvělejší vzpomínky, jak jsme si užívali dovolenou, blbli v písku na pláži a bylo nám všechno jedno.

DSCF0397 7:28:2018.jpg

Večer jsme vyrazili do města, nejdřív jsme šli po cestě kolem pláží podél stánků, až do doby co jsme sešli s davem, kde jsme objevili další části neobjeveného města.  Kde to úplně jinak žilo, lidí tu bylo nespočet hromada obchodů, stánků. Samotné centro Torromollinos.

Problém byl, že jsme si trochu zašli a čekala nás cesta zpět. Úplně jsme se vžili do samotného dění večera, jiné atmosféry, jiného město, jiného státu a jiné země. Po cestě zpět jsme narazili na fontánu, která byla osvícená a nejvíc byla přesně uprostřed kruhového objezdu. Typické bylo, že v každém kruhovém objezdu bylo něco jiného, když ne socha delfínů, tak socha držící obří loď a teď i fontána.

DSCF0413 7:28:2018.jpg

Dorazili jsme, dali si noční sprchu pod hvězdami a těšili se na další den naší dovolené.

  1. den

Třetí noc a čtvrtý den ve Španělsku.

DSCF0415 7:28:2018.jpg

Ráno jsme se rozhodli, že ještě před tím, než odjedeme do Caminito del Rey půjdeme pláž natočit  dronem, když na ní takhle brzo ráno nikdo ještě nebude. Pak něco posnídat a cesta může začít. Po nespočetně mnoho dvojproudových kruhových objezdů, výjezdů a nevím, čeho všeho jsme nakonec dorazili do cíle. Nejdřív jsme si dali menší zastávku kousek od městečka Ardales, kde jsme si odpočinuli a dronem si udělali pár záběrů. Pak cesta horami a nedotčenou přírodou. Zaparkovat bylo docela komplikované, jelikož nikde velice nebylo volné místo, až pak jsme to nechali poblíž cesty kousek od tyrkysových jezer, kde jsme se chtěli zastavit později.

DSCF0443 7:28:2018.jpg

Následovala Caminito del Rey tzv. přezdívaný chodník smrti. Je to 3 km dlouhá stezka, která se vine po skalách ve výšce až 100 metrů nad propastí kaňonu El Chorro v jihošpanělské provincii Malaga.

Když jsme dorazili tak jsem vlastně vůbec nevěděla, co mě čeká. Až po napsání zprávy jestli už máme helmy, jsem si řekla k čemu helmy? My potřebujeme helmy k čemu? Pak mi bylo řečeno, že máme lozit po skalách. Vydali jsme se dál. Měli jsme úžasný výhled na hory, skály, přírodu a okolí.

Super pocit být zas mezi horami, skálami a celkově v přírodě. Užívali jsme si. Bohužel, jak jsme došli ke vstupu, bylo nám divné, že lidi chodí s papíry. Až později jsme zjistili, že je to na rezervaci přes internet a všechno už je zarezervované a i na druhý den bylo plno. Já jsem byla na jednu stranu ráda, že nemusím lozit po skalách, ale na druhou stranu jsem se už i začínala těšit, mohl to být další skvělý zážitek. Tak třeba někdy příště. Tak jsme si to aspoň celé prošli, udělaly fotky a mohli jsme si užívat přírody.

DSCF0418 7:28:2018.jpg

Jelikož jsme měli spoustu času, rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat na tyrkysová jezera a okoupeme se. Voda byla úžasně teplá, podle moře tohle byl čaj. Dalo se vidět na dno, takže se nestalo, že bychom nevěděli, na co šlapeme. Bylo tu pár lidí, jedna rodinka nám zpříjemnila čas tím, že si pouštěly písničky a bylo to super. Leželi jsme na dece a hráli karty. Pak nás čekala srandovní zpráva, přítel zjistil, že naproti nám někde je jeho strýc. Byl to takový ten správňák. Sranda nechyběla.

Jen mě začalo slzet oko, tak jsem si myslela, že to bude asi slunkem, zalezla jsem do stínu a doufala, že to přejde, jenže se to začalo zhoršovat. Až jsem na to oko moc neviděla a do toho mi začalo slzet i pravé, ale ne tak jako to levé. Musela jsem si dát dva prášky na alergii. A odjet, co nejdřív zpět do města Ardeles. Nejhorší bylo pro mě navigování, měla jsem sluneční brýle, jenže to oko se zhoršovalo a navigovat s jedním se moc nedařilo. Do toho ještě slunko svítilo přímo do očí. No, bylo to peklo.

DSCF0519 7:28:2018.jpg

Dojeli jsme na místo, já si nakapala do očí kapky, které měli oko uklidnit. A cesta pokračovala na prohlídku města Ardeles. Celkově to bylo jedno z méně živých měst, nikde nic velice nebylo. Město bylo postaveno do kopce, docela makačka to vyjít. Rozhodli jsme se vyjít na samý kopec vrcholu města Ardeles a byl to krásný pohled, byla tam i maličká kaplička. Tak jsme se kochali výhledem. A měli tak další den dovolené za námi.

  1. den

Čtvrtá noc a pátý den ve Španělsku.

Spala jsem kupodivu celou noc a ani jsem se nebudila. Ráno jsem se probudila a oko jsem chvilku nemohla otevřít, ale po chvilce mrkání se to podařilo. Sice bylo ještě krvavé, ale už to nebolelo a ani neslzelo, takže se mohlo vyrazit na další výlet. A to tentokrát na samý Gibraltar.

DSCF0542 7:28:2018.jpg

Vyrazili jsme dřív, abychom nenarazily na kolony, které by se mohly objevit na dálnici. Cesta nám trvala asi hodinu. Měli jsme adresu, kam máme přesně dojet. Byl tu známý jménem Tomáš, který měl zde ve Španělsku byt a rodinu měl malinkého syna jménem Alex. Nechali jsme u nich batohy, které jsme nepotřebovali a mohli se dát na cestu na Gibraltar za opicemi.

Vyrazili jsme teda tři. Přítel, strýc a já. Když jsme přešli přes hranice a kontrolu, viděli jsme armádní letiště, kde přistávaly jen menší letadla nebo třeba stíhačky, jelikož letiště bylo celkově hodně malé a museli si i malé letadla dvakrát letiště obletět, aby se jim povedlo přistát. Je to asi 3 nejtěžší letiště na přistání. Zajímavé je, že přes letiště je vedena doprava. My jsme šli pěšky, ale jde projet i autem.

Je to docela legrační, že jste ve Španělsku, pak pár kroků a v Anglii.

Nejdřív jsme měli problém, najít cestu na samou horu, ale s pomocí jedné ochotné paní jsme to našli. Na hoře bylo neskutečně moc schodů, které jsme nakonec statečně zdolali. Po cestě nahoru jsme se kochali výhledem na armádní lodě, nákladní lodě, nebo jen na lodě, které zrovna zakotvili. Bylo jich tam neskutečně mnoho. Narazili jsme i na dělo, které je schované ve skále, které mělo chránit Gibraltar před napadení. Bylo jich tam spousta.

DSCF0540 7:28:2018.jpg

Zrovna jsme měli možnost i vidět, jak hoří samotná Afrika.

Po schodech na horu, jsme byli upozorněni, že nemáme mít u sebe žádné jídlo hlavně ho nedržet v rukou, jelikož v okamžiku kdy ho opice uvidí, jde po něm. Jak jsme šli tak si vedle mě sedla na schod opice a já jsem si ji začala v naprostém klidu hladit po hlavě. Bylo mi řečeno, že jsem odvážná, to jsem ještě nevěděla, jaké jsou to potvory.

Z vrchu byl opravdu úžasný výhled. Je tam i restaurace, kde jsem si koupila vodu, jelikož už jsme žádnou neměli a bylo šílené vedro. Je to tam cenově dražší, ale to už tak bývá.

Po cestě zpět jsem měla docela chuť na lupínky, které byly s příchutí oregana a rajčat. A tak jsem si je vytáhla, že je pojím. Držela jsem je v ruce. Nikdo kdo šel vedle mě, si toho nevšiml a já na ně dočista zapomněla. Vyjdeme na další vyhlídku a byla tam opice, kterou si všichni fotili, já šla jako poslední.  Byl tam pán, který měl obří dalekohled a díval se po ní. Jak jsem si tak šla tak jsem se na ni podívala a ona se mi hned podívala do očí a už jsem věděla, že je asi problém. Nečekala, rozběhla se a skočila po mně. Já se sice lekla, zakřičela jsem, ale pytlík jsem pořád držela v ruce tak se otočila a skočila po mě zase. Teď už jsem to všechno pustila na zem a vzpamatovávala jsem se z šoku. Všichni kolem měli z toho show. A strýc mi říkal, hlavně že jsem ti říkal žádné jídlo. Bohužel jsme na to zapomněli všichni. Jak už opice jednou uvidí jídlo, jde po něm za každou cenu.

Po cestě jsme narazili na bandu kluků, jeden měl na batohu opici a už byl zoufalí, že se jí nemůže zbavit. Pak tedy seskočila, chtěl si to zkusit i druhý, ale jak mu skočila na batoh tak mu ho začala rozepínat, přiběhl mu kamarád to zavřít, ale vystartovala po něm. Tak batoh hodil na zem a ona utekla.

Pak jsme na ně zkoušeli různé finty s ořechy. Když jsme dali jedné malé opičce na dlani oříšky, jako poděkování nám zmáčkla ruku, byl to zážitek.

IMG_3482 7:28:2018.jpg

Měli jsme už docela hlad a chtěli jsme si dát sprchu tak jsme se vydali dolů. Čekala nás, teplá večeře se spoustou jídla a zároveň tak teplá sprcha.

Po jídle jsme se rozhodli, že se podíváme ještě po městě, kde jsou zrovna kolotoče. Byla tu spousta atrakcí a různých stánků. Později jsme se už rozhodli vrátit k autu, rozloučili jsme se a poděkovali za den plný zážitků, teplého jídla a sprchy.

Byl to příjemný strávený den, i když trochu náročný.

  1. den

Pátá noc a šestý den ve Španělsku.

Tahle noc byla pro mě asi nejvíc hrozná, jelikož jsme měli zaparkované auto v uličce, která byla docela dost rušná. Nebyla nijak zvlášť velká, když na jedné straně ulice stojíte s autem a na druhé jezdí pořád co chvilka auta. Mezi tím máte nespočet baráčků. Jelikož to byla noc ze soboty na neděli, tak opravdu město žilo. Pořád někdo kolem nás chodil, bouchal, či nahlas mluvil, no tak se to nazvat ani nedá spíš křičel. Proto jsme byli co chvilka vzhůru, nemohli jsme spát a do toho jsme byli unavení z celého dne. Už jsem si opravdu přála ať je brzo ráno a my můžeme vyjet zpět směr Malaga.

DSCF0071 7:28:2018.jpg

Zajímavé bylo, že v takových uličkách si musí člověk dávat pozor, kam zaparkuje. Všude na krajích nebo konci chodníků jsou vyznačené žluté čáry, kde se parkovat nesmí. Pokud tam auto člověk nechá, může si být jistý, že mu ho odtáhnou. Taky jsme zjistili, že podle sudých nebo lichých týdnů se auta parkují na opačných stranách. Jednou na levé straně potom zase na pravé straně. Sám Tom, který tady bydlí, nedokáže odhadnout, kdy a jak to je.

Ráno jsme byli opravdu brzo vzhůru a rozhodli se co nejdřív odjet. Nijak jsme se ani nerozmýšleli pojíst, zrovna jsme chtěli jet. Našli jsme si první benzinku, kde jsme natankovali a našli tu nejkratší cestu do Malagy. Nakonec jsme jeli úplně jinou trasou.

Ráno na dálnicích opravdu nikdo pořádně není, takže cesta byla klidná a nikdo kolem nás velice ani nejezdil. Bylo super, že se na nás nikdo nelepil. Jeli jsme pořád, kousek od moře. Musím říct, že cesty jsou tam hezké, nikde žádné díry nic takového. Jen po cestě zpět jsme měly tři mýtné brány a někdy ty částky byly docela pestré. Na jednu stranu se nemusíte starat o žádnou dálniční známku.

DSCF0266 7:28:2018.jpg

Po příjezdu do Malagy jsme auto zaparkovali na stejné místo, jako jsme parkovali zezačátku a to v uličce u hotelu PUENTE REAL. Toto místo se nám opravdu líbilo, jelikož bylo na klidném místě a mohli jsme se tak v klidu vyspat. Jelikož byla neděle, tak už i tak brzo ráno tu bylo rušno, všichni okolo začali parkovat, kolem nás a šli na pláž.

Rozhodli jsme se, že neděli využijeme opravdu jako odpočívací. Vzali jsme deku, ručníky nějaké jídlo a pití. Našli si místo na pláži a trávili tak další den ve Španělsku. Natírali se opalovacím krémem, slunili se, chodili do moře a pozorovali lidi okolo nás.

DSCF0297 7:28:2018.jpg

  1. den

Šestá noc a sedmý den ve Španělsku.

Dny se nám, už pomalu krátí ke konci a tak i spaní v autě. Po noci strávené v rušné uličce, jsem si noc strávenou zpět v Malaze opravdu užila a konečně se mohla vyspat. Myslím, že jsme konečně tak dospali i předešlou noc. Ráno jsme nijak brzo nevstávali. Měli jsme spoustu času a nikam jsme nespěchali, přece jsme na dovolené.

Předposlední den ve Španělsku jsme se rozhodli, že se zajdeme podívat do Sea Life Aquaria – Akvária podmořského života. Bylo to docela z ruky a tak nám cesta trvala déle, než jsme mysleli. Bylo zas a znovu hrozné vedro, za celou naši dovolenou bylo jenom krásné počasí a samé tropy.

Po cestě do akvária jsme si dávali časté pauzy, jak na odpočinek, tak na pití. Využili jsme vždy palem, co bylo na pláži, kde byl stín. Několikrát jsme se prospali a pak pokračovali v cestě, budili nás papoušci, kteří zobák nezavřeli a pořád něco mleli. Poslouchat to celý den, tak se asi zblázním.

Návštěva akvária opravdu stála za podívanou.

Je to dvoupatrová expozice. Nachází se zde několik akvárií, kde je několik mořských živočichů.  Lze si zakoupit buď vstupné standart, silver nebo  golden. My si vybrali standart, úplně to stačilo a prošli jsme si celé akvárium. Kdo chtěl, mohl si dokoupit minigolf.

DSCF0619 7:28:2018.jpg

Je tu spousta medúz, chobotnic, žraloků, rejnoků, želv. Celkem 5000 tisíc ryb. Na některé jde i sáhnout. Podívali jsme se i do tunelu, kde nám nad hlavou plavali žraloci zároveň s rejnoky. Udělali jsme si tak super fotku.

Po akváriu jsme si zašli do obchodu Mercadony koupit zeleninový salát, vodu a nějakou sladkou dobrotu na posílení na cestu zpět.

Po cestě jsme se dívali jak u každé restaurace poblíž pláže, je daná loďka ve které na ohni dělají různé pokrmy z ryb. Nejčastěji asi sardinky.

DSCF0606 7:28:2018.jpg

  1. den

Sedmá noc a osmý den ve Španělsku.

Poslední noc jsme spali bez probuzení. Myslím, že jsme chtěli naspat co nejvíc před tím než pojedeme na letiště a budeme tam čekat celou noc. Ráno jsme posnídali a pomalu si zabalili věci do kufru a do baťohů. Jen pár věcí jsme si dali bokem, jelikož jsme chtěli poslední den trávit ještě na pláži a u moře. Chtěli jsme tak dosbírat poslední mušle a dokoupit pár dárků domů. Poslední den se nám už nic dělat nechtělo tak jsme si koupili dva saláty s vodou a leželi v písku.

Měli jsme v plánu, že se ještě okoupeme v moři, ale jelikož bylo velké množství medúz v moři, tak se nám to nechtělo riskovat, aby nás poslední den popálila. Nejdřív jsme nevěděli ani jak to pořádně poznat, až když malé děti začali létat s malými dětskými kbelíky, nebo síťkou. A všimli si takové hnědé skvrny. Skrz vlny byly opravdu dost blízko. Docela mě pobavilo, jak malý kluk uviděl na písku medúzu a začal do ní mlátit plastovou hračkou. Až ji do písku zahrabal.

Vrátili jsme se na deku, kterou jsme si rozložili mezi palmami a rozhodli se hrát karty. Hráli jsme válku, jelikož to byla nejoblíbenější přítelova hra, jelikož v ní pořád vyhrával. Snad jednou se mi podařilo nad ním zvítězit. Po únavě hraní karet jsme si lehli a usnuli. Nějak jsem to na té dovolené zbožňovala, že jsme si lehli na zem a bezstarostně usnuli. Jak jsme se vzbudili, chtěli jsme si dát ještě sprchu na pláži a projít se. Jenže slunko tak pálilo, že nás za chvíli zahnalo do stínu, jak se mi pálily ramena.

DSCF0191 7:28:2018.jpg

Večer se blížil a my tak věděli, že se budeme muset vrátit k autu. Oblékli jsme si trička a rifle a jeli zavést vrátit auto zpět do autopůjčovny. Ještě jsme museli natankovat a uklidit trochu auto. Všechno proběhlo v pořádku. Vrátili jsme auto a oni nás zavezli na letiště.

Teď už zbývalo osmihodinové čekání na letadlo zpět do Prahy.

Naštěstí to docela rychle utíkalo, oba jsme usnuli a tak se nám krátil čas. Ráno kolem půl páté jsme dobalili poslední věci do baťohů a šli se odbavit a nechat tak zkontrolovat věci. Naštěstí šlo vše, jak mělo, pouze se dívali, jestli splňujeme počet ml na kosmetiku a to jsme měli. Tak jsme byli za bránou a koupili si pití a čekali, jak nás pustí do letadla. V šest hodin ráno jsme vzlétli směr Praha. Ještě jsme neseděli ani v letadle a přítel už byl na sedadle tuhý. Tak jsem se kochala letem i východem slunce sama. Do Prahy jsme doletěli bez komplikací.

Bylo to nejkrásnějších osm dnů společné první dovolené ve Španělsku.

IMG_3538 7:28:2018.jpg

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s