Praděd

DSCF0351-4 6:9:2018.jpg
V Olomouci jsem měl docela fofr, z vlakového nádraží za 10minut na autobusové . Jen co jsem vyběhl ven z vlaku tak jsem utíkal na nádraží, měl jsem štěstí že tam zrovna jela tramvaj což mi značně urychlilo cestu. Když jsem věděl že už vše hezky stíhám tak jsem se soustředil na cestu. Nasedl jsem do autobusu k své drahé polovičce která si také oddechla že jsem vše stihl a nemusí jet sama …

DSCF0163 6:9:2018.jpg

Cesta do Karlové studánky byla bez problému a docela utekla, dobrá volba byla že jsme si den předem koupili jízdenky i s místy, jinak bychom seděli na zemi jak někteří cestující.

Po příjezdu jsme byli trošku dezorientovaní protože jsme neviděli žádné turistické značky. Rozhodli jsme se jít s davem směrem do centra kde už byli ukazatelé. Na výběr byli 2 trasy, my jsme si vybrali tu nejhezčí a zároveň asi nejtěžší a to po žluté trase na Ovčárnu přes vodopády Bílé Opavy.

DSCF0019 6:9:2018.jpg

I přes velký počet turistů byla cesta opravdu nádherná, táhla se podél potoku do kterého vtékali vodopády kterých tu bylo dostatek a malé potůčky které křížili naši cestu. Bylo docela zábavné se brodit potůčky, procházet tenkými uličkami vedoucí skrz křoví, přelézat skály nebo spadané stromy.  Příroda zde byla nedotčená a krásná až k Ovčárně kde jsme si dali občerstvení na posílení. Jídlo na Ovčárně bylo celkem dobré, dokonce nabízeli domácí štrůdl který rychle mizel a kuchařka jej prý pekla o sto šest. Z Ovčárny jsme se vydali na Petrovi kameny které šli vidět už od Ovčárny. Cesta nebyla příliš náročná navíc jsme se kochali přírodou a Pradědem který se tyčil na protějším kopci, a jelikož nebylo ani horko tak se šlo docela dobře. Po příchodu na Petrovi Kameny jsme měli nádherný výhled na Praděd. Chvíli jsme si odpočinuli zablbnuli a pokračovali v cestě.

DSCF0250-2 6:9:2018.jpg

Z Petrových kamenů se šlo nádherně, šli jsme po nějaké mechové stezce kde nás to lákalo jít i bosky dokud jsem nezapadl botou do bažiny, to jsme si to pak rychle rozmysleli. K Pradědu už pak vedla asfaltová cesta po úpatí kopce. Chtěli jsme se téhle cestě vyhnout a zvolit kratší, rychlejší a strmější cestu napřímo kde byla i nějaká stezka. Jelikož je ale téměř všude chráněna oblast se zákazem vstupu, tak jsme nechtěli riskovat pokutu, vydali jsme se tedy po té delší asfaltové cestě. I přesto že jsme si vybrali tu delší cestu, stálo to za to, vyhlídky podél ní byli nádherné. Slunce prosvitající skrz mraky dopadající na krajinu všude kolem nás, to proste stojí za to. Cesta je výborná na kolo, longboard a podobně, když jsme došli do cíle, byla zde i půjčovna koloběžek a právě zavírající stánek s točenou zmrzlinou L. Vstupné na vyhlídku je 100 korun pro dospělého. Když jsme si odpočinuli, pojedli a pofotili okolí, rozhodli jsme se vydat na rozcestí jménem Na Paloučku kde nás měla podle planu čekat klidná noc pod širákem. Když jsme se vydali Na Palouček, přihnalo se obrovské mračno, byl jsem ním tak uchvácen že jsem jej začal fotit, ta inverze s temným bouřlivým mrakem který se přihnal mě uchvátil na tolik, že jsme téměř nevnímal že nám hrozí nebezpečí v podobě mokrých bot i s ponožkami.

DSCF0411-2 6:9:2018.jpg

Když už jsem cítil že jde do tuhého, zabalil jsem foťák do ochranného pouzdra, strčil do batohu, batoh přetáhl pláštěnkou a zavelel k poklusu pryč 😀… Po 100 metrech běhu kdy už jsme nemohli, jsme se otočili a viděli jak se za námi řiti prudký déšť , sucha asfaltová cesta se začala od deště postupně lesknou a to blíž a blíž k nám, to nás motivovalo utíkat dalších 100 metrů. Jelikož jsme šťastlivci, tak jsme to zvládli suchou nohou. Vítr se stočil i s bouřkou a když jsme sešli z kopce byli jsme ji v zádech. Zpátky jsme šli stejnou cestou k Ovčárně a pak po žluté na rozcestí kde jsme přešli na modrou. Jelikož už se pomalu začalo stmívat tak jsme se zpáteční cestě po žluté rači vyhnuli abychom neskončili někde ve vodopádu. Po modré to nebylo tolik záživné ale i tak se tu občas vyskytla překážka kterou bylo nutno zdola. Déšť kterému jsme se vyhnuli tudy prošel takže jsme si užívali nádhernou atmosféru s vůni lesu po bouřce. Když jsme došli na palouček kde jsme měli v planu přenocovat tak nás docela zaskočilo že půlka odpočivadla byla mokrá, to nám značně zkomplikovalo spaní. Chvíli jsme si povídali, poslouchali strašidelné zvuky z lesa, kapaní kapek z listu na list a pak do kaluže na zemi, když nás překvapili nějací dobrodruzi co se vydali po tmě s jednou čelovkou přes vodopády bílé Opavy. Leželi jsme na malém stísněném kousku který byl suchý a snažili se během uklidňujících zvuku z lesa usnout. Občas jsem měl divný pocit že se k nám někdo blíží, ale raději jsem dělal jako by nic protože má dráha polovička byla vystresovaná dost. Připadlo mi, že jen čeká až usnu aby sebou cukla, zvedla hlavu a sondovala kolem dokola jako malá surikata. Po téhle vysilující noci nás ráno probudil divoký déšť. Sbalili jsme věci vytáhli deštník a vydali se zpět do Karlovy studánky na autobus domu. Výlet byl záživný i přesto že pršelo a nabouralo nám to naše plány, to ovšem nevadí, o důvod víc se vrátit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s